Deníček

3.2.2012 Mráz kopřivu ani vlkodava (doma) nespálí...

to je opravdu většinou nemožné. Neboť máme ty naše miláčky natolik rozmazlené, že je přeci nevyhodíme s pelíšků, gaučů a postelí na mráz. Ani já nenechám své drsné vlkodavy na pospas mrazům venku. Zatopím v krbu, uvařím svařáček a podělím se o místo na sófá střídavě s Emilkou a Wikinkou...uděláme si pohodičku a vyčkáme do jara...

27.9.2011 Křivonoska ...

vyrazily jsme s holkama na prodloužený víkend do kempu Křivonoska. Bohužel sami...Láďu nepustili z práce a taky byl doma  Mery. "No nic holky, jsme už velký...vyrazíme sami". Bylo to poprvé za 28 let co jsem vdaná ;o). Kemp byl pěkný to ano, ale ubytování v nevětraném "kontejneru" mě dostal. Tak tohle děvče asi střízlivá nedáš. A jak jsem řekla tak se stalo. Lahvinka Borovičky původně určená na přípitek s kámošema mi pomalu zlepšovala náladičku... dva velké panáčky mi vytvořily zcela jiný pohled na naše nové, krásné, útulné ubytování...Že kuchyňka s vařičem je součást vybavení?  Na vycídění vařiče mi posloužil naplavený písek za "kontejnerem" a ostatní zařízení jsem uklidila hodně daleko a hluboko  ;o(...  vozím svoje nádobí...uf.

Naštěstí pouze ubytování bylo to co mně lehce nesedlo.

Sluníčko po celý týden, výlety s holkama po okolí, klábosení s kámošema a hlavně návštěva u Šárky a Elišky ...to všechno pro mně byla bezvadná "nabíječka mysli"

22.7.2011 Wikinka se taky přidala,...

aby to nebylo Emě líto...mám doma dvě háravky... možná se přidá ještě Molly a nápadníci z okolí můžou otestovat náš nový přední plot. Bylo na čase ho vyměnit...dřevěné pláňky již zdaleka nesplňovaly ochranu před nájezdem "pouličních nápadníků".

17.7.2011 Mičurin je bez úrody...

Wikinka sklidila postupně červené jahůdky, momentálně se nápadně ztrácejí zralé kanadské borůvky. A už taky vím proč má Emilka zase průjem...ta rajčata na balkóně nebyla všechna úplně zralá...ale jí to vůbec nevadilo. Dozrává černý jeřáb, padají nezralá jablka. Chovat babka ještě slepičky...bylo by i maso  ;o)

10.7.2011 První Emilčino hárání...

Říkám jí:"holka, dělej s tím něco...blíží se dovolená, budeš doma s Ladíkem a my s Wikinkou pojedeme sami". Při představě, že bude týden bez "maminky" ... jsem ráda, že alespoň jedna věc se vydařila. Jen stejně netuším jak to s dovčou dopadne ... tchýni Mary s sebou opravdu, ale opravdu neberu...;o(

2.7.2011 ...stejně vám všechno sežeru...

 Emilka je naštěstí veliký jedlík od malička. Ale čeho je moc toho je příliž ;o). Doposud jsem si myslela, že dostala dost často na "srozumněnou", že stůl je TABU. "Budou meruňkové knedlíky", hlásím Ladíkovi z balkonu, "za 10 minut přijď domů!". Jsem si naprosto jistá, že 28 knedlíků čeká na kuchyňské lince na horkou lázeň. Jaké bylo překvapení, že jich čekalo už jen 14 !!!  Ema se pod stolem marně snažila zkrýt přilepený syrový knedlík na horním patře a mezi zubama. Co teď a co potom. Že se posere, bylo jasné už předem, ale kdy a kde? No nebudu barvitě popisovat co vyšlo, ale knedlíky s meruňkama to rozhodně nebyly. ;o) Do budoucna mám jasno...Ema doma sama s dostupným jídlem  = rodina bez jídla. Vysvětlovat, domlouvat, bít...v případě Emy houbelec platné. Náhubek po bernardýnce Barušce se hodí na procházkách, venku taky sežere na co přijde...a s "kořistí" není k přivolání... ("lidé jsou různé" je tu občas případ otráveného psa ). Doma měla náhubek jen pro foto ;o).

 18.6.2011 Wikinčin výstavní veleúspěch...

dnes jsme se s holkama zúčastnily Klubové výstavy WDK v Náměšti nad Oslavou. Jela jsem s myšlenkou...alespoň se potkáme "s kámošema" ( blbost... je to vždycky jen fráze ). Nikdo se s nikým moc nebaví a všichni pomýšlíme na vítězství. Nervozita panuje na plné obrátky !!! V tomto směru nijak nevybočuji z "normálu". Letmé pozdravy a už to začíná...dočesat, vyčůrat, vykadit. Koukám po konkurenci...a sakra, zase bude akorát ostuda. No nic přijela ses "hlavně pozdravit s kamarádama"? Klubová výstava je pokaždé u všech stejná ... jen já mám šampióna.

S Emilkou v kruhu jsem nebývale klidná. No co 12 mladých fenek jako konkurence...o Emilčiných tak říkajíc "nepřednostech" víš..tak o co jde? Jen vejdeme ve známost. V budoucnu teprve dokážeme s kým má konkurence tu čest ;o)!!! Udělám proto všechno...Teď mě ani nepřekvapila známka VD. Vlastně jsem spokojená..mohla nás i diskvalifikovat (víme proč...že?).

S Wikinkou to není jiné. Nastupuju do kruhu jako první. Za zády nám funí dalších 13 šampiónek. Wikinka je krásná a vždycky jsem jí slibovala, že jednou všem ukážem kdo je Levandulová zahrada. A podařilo se. Dostala V2 res.cac. Druhé místo v takové konkurenci je pro mě nezkutečné vítězství. Jsem šťastná. Můžu hrdě všem vzkázat:Haló, jsme tady a my se neztratíme!!!

Fortuna se nemá pokoušet...nevěřím, že se taková situace bude u Wikinky v třídě otevřené na klubové výstavě někdy opakovat. Byla to souhra šťastných náhod. S Wikinkou se zúčastním na klubové výstavě až soutěží veteránů.

25.4.2011 Velikonoce...

Bylo fajne, počasí vyšlo bezva.

Mezilidské vztahy jsou takové otevřenější. Jeden se na sebe dozví i zajímavé věci z "minula" ;o(. Někdy se i můj rozum pozastavuje nad "zaručenýma zprávama" ohladně mé maličkosti. Alespoň si udělám jasno. Občas mě nějaká tutovka pěkně nasere...jindy to přejdu s nadhledem...někdy je mi to fakt líto. NU COŽ...JEDEME DÁL ;o)

31.3.2011 Milý deníčku,...

ne nezapomněla jsem na tebe. Chod mojí smečky je v normálu. Wikinka se stále drbe ;o(...čekám na počasí, abych jí mohla vykoupat. Ema je všežravec a co neztráví ... vyhodí. Domluvy ... slovní, ruční, nářaďové a nástrojové k ničemu. Zářný příklad "kovářovy kobyly". S plnou hubou jí zkrátka nepřivolám. S prázdnou přiběhne na přivolání...to jí musím pochválit, že přišla. Je to paličák od malička, ale zároveň neskutečná vtěrka. Každý večer se nezapomene přitulit ke mně na kanapíčko a dává mi "sílu". Wikinka to nikdy nedělala a nemá ráda ani když si k ní Emilka lehne.

Pomalu se připravujeme a první Emilčiny narozeniny a na Velikonoční setkání. Všechny naše vlkodaví akce jsou zatím do budoucna neplánovatelné a letos se mnohé překrývají...BOHUŽEL ;o(

17.2.2011 Šikula ...

V týdnu několikrát musím pracovně na poštu.;o). Holky už jsou zvyklé a při čekání v prodejně už ani nevyjou ;o)...

Emě jako štěněti zachutnaly kartony...to už zkousnu. Když to není nic jiného,zákazníka nějak oblbneme a prodáme i s nakousaným obalem.."stejně by se vám k ničenu nehodil...;o)".

Na okno pověsím tabulku...Jsem na poště, vydržte 15 minut ... děkuji.  Zamknu  holky a celkem spokojeně odcházím. Při návratu odemknu hlavní zámek a ouha...stále zamčeno !!!, ale zevnitř !!!....Emilka si našla novou hračku..krabice jsou pro mimina...bezpečnostní zámek uvnitř prodejny...bezvadný bakelitový čudlík... je mnohem zajímavější...tak dlouho si sním hrála, až se jí ho podařilo otočit a "zamknout zevnitř". Hlavou se mi honí myšlenka, které okno rozbít...NAŠTĚSTÍ jde zámek odemknout zvenčí klíčem...ani nechci dál nic domýšlet, ..uf ...zase jedna nová zkušenost s uměním vlkodavů..vlastně Emy. To je u nás hlavní koumák ;o)

3.2.2011 Moudro...

Netrap se, co bude zítra, zítřek se o sebe postará sám.

Každý den přináší dost starostí i bez toho.

Kromě toho, dnes je ten den, kvůli kterému jsi se trápil už včera.

18.1.2011  Střepy pro štěstí?

Emilka je v pořádku...zítra bude poslední injekce. Samostatné vycházky po dvorku má do odvolání zakázané. Přijdeme z práce a musí se mnou domů...dáme si s Ladíkem kafíčko a odpolední sváču...pak se jde na pocházku. Wikinka čeká venku. Nadává, naříká a nekonečným vytím společně s Molly uvádí v děs všechny sousedy. Vem ji domů...slyším Láďu...a jak řekl tak se stalo. Vyjela po schodech jako velká voda na Labi a pádila přivítat páníčka. Mohutná radost a švihnutí ocasem do dveřní výplně...a zkáza je na světě...drobné střepy...určitě štěstí...jsou všude. Páníček rozhodně štěstím nejásá ;o). Kupodivu jsem absolutně v klidu. Jen z ložnice slyším...vám dám do dveří igelit, vysadím dveře a přibiju tam hadrový závěs, si beru zítra auto a jedu ke sklenářovi....Ve dveřích jsou čtyři skleněné výplně a odnesla to jen jedna...toliko povyků...

Pokračování bylo v noci. Ačkoli mají holky pití i v ložnici...je na zemi...Emilce to vadí musí v noci cestovat do jídelny, aby se napila ze stojánku. Dveře byly sotva otevřené a při zpáteční cestě v polospánku prostrčila hlavu prázdným otvorem po rozbitém sklu. Rána jak blázen ...cca ve dvě v noci... a to překvapení psa, že už má hlavu na chodbě, ale zbytek uvězněný v kuchyni. Srdečně jsem si prodloužila život smíchem...ani jsem nemohla usnout..;o)

13.1.2011  Emilka má zase antibiotika.

Bobek rozhodně nezvoní a ještě je s krví. Chjo. Je to popelnice k neuhlídání. K tomu všemu je ve městě a v okolí zvýšený výskyt otrávených psů ;o(. Holt sněhu ubývá a pro howna není kam šlápnout. A tak to odnesou všichni. Ono se není čemu divit...v nových botkách ... ráno ve tmě do práce ... to je skutečně kličkovaná a často na howno.

Emilka je naštěstí otrávená jen z toho, že má zákaz  samostatných vycházek po dvorku. Nudí se, holky si s ní nechtějí hrát, tak vyhledává lumpárny. Načala rododendron, pak takové trsy vodnatých lupenů, aportuje vřesovec a trny na růžích jí taky nejsou cizí. Která růže neumrzla... stejně jara nedožije ;o(.

Na louku chodí s připnutým stopovákem. Nejen, že jí líp přivolám, ale v případě že něčeho odebírá zase vzorek...rychleji zakročím. No silné slovo zakročím...pokusím se ;o).... prohrávám na body...

A ještě odvolávám, že kokos jako hračka je nezničitelný.  Emilčina vynalézavost a její pevný stisk čelistí se ukázaly jako dokonalí ničiči kokosů... za dva týdny jsou 4 kokosy v ...koši ;o)